Berňák si na vás vzpomene vždycky: Daňová evidence vás vyléčí ze splínu

Daně a zase daňová evidence. „Jasně, tomuhle neujdu,“ říkala jsem si, když jsem začínala podnikat. No, co se dá dělat. Snad strašidlo berňáku s pomocí svých blízkých nějak úspěšně zažehnám. Nerada bych, aby mně po nocích opravdu strašily nedoplatky daní. Když nikdo jiný, tak berňák si na vás určitě vzpomene. 

Nezajímáš nikoho? Daňový úřad ano

I když jsem pohodová ženská a neutápím se ve smutcích, tak občas nějaký splín samozřejmě přijde. Něco se nepovede podle představ a potom si člověk připadá úplně opuštěný. Prostě jsi bezvýznamné nic. Máš dojem, že na tobě nikomu nezáleží. Ovšem zkus nepodat daňové přiznání a uvidíš to vzrůšo!

Byla jsem podnikatelka jenom v uvozovkách

Mám sice s daňovou evidencí nějaké zkušenosti, protože jsem podnikatelka už byla. Tedy „podnikatelka“ v uvozovkách. Je totiž něco úplně jiného pracovat sama na sebe jako OSVČ, kde se mohu třeba rozhodovat mezi paušálem a daňovou evidencí, jak je vidět zde v článku,  nebo být majitelem společnosti s ručením omezením. To je samozřejmě trochu jiné kafe. Spousta věcí je daleko složitějších. 

Návštěvy finančního úřadu nejsou moje hobby

Nicméně třeba už zvládám zpracování daňového přiznání v elektronické podobě přes datovou schránku. Je to docela klika, že se v téhle podobě má, ba podle zákona dokonce musí, odevzdávat. Návštěvy finančního úřadu totiž rozhodně nepatří mezi moje hobby. Raději se téhle budově obloukem vyhnu. Stojí mne to jinak dost sprostých nadávek, což potvrzuje i následující anekdota.

Budova, kde se pořád nadává

Do školy přijde školní inspektor. K návštěvě si vybere první třídu. Sedne si do lavice a chvíli poslouchá. Nestačí se divit. O přestávce pak mluví s paní učitelkou: „Tedy vážená kolegyně, provádím inspekci už spoustu let. Snad nikdy jsem se ale nesetkal s tím, že by žáci používali tolik sprostých slov. Jak je to vůbec možné? Vždyť jsou teprve v první třídě?“ Učitelka ale jenom pokrčí rameny a povzdychne si: „Víte, přímo proti škole je finanční úřad. Mívají otevřená okna a ty nadávky, to si neumíte představit!“ Možná ty nadávky pocházejí ode mne…

Když si nevím rady, volám SOS

Snažím se vést evidenci k daním celkem řádně. Když mi teče do bot a nevím si rady, volám Káje, naší ekonomce a účetní. Přiznám se, že ji obdivuju. Fascinuje mne, kde bere čas a energii na to prostudovat všechny ty změny, které ty daně pořád prodělávají. Já už bych se z toho dávno zbláznila. 

Mám pocit, že ty změny dělají naschvál

Nechci nijak zvlášť otravovat politikou, ale má dojem, že každá další vláda dělá ty změny daní tak nějak ze sportu. Z hecu, že prostě bude všechno jinak, než za té předešlé… nevidím v tom totiž žádný smysl. Chvíli je to tak, pak se to zase změní. Jeden aby měl sloní paměť, aby věděl, co platí nebo zase neplatí, tak si alespoň v tomto článku zkuste probrat nejčastější chyby. Mám dojem, že si to dělají vlády navzájem naschvál a lidem natruc. 

Na pracovité politiky stačí prsty jedné ruky

A když už jsme v tom nadávání, štve mne, kolik člověk ze svých daní musí živit zbytečných úředníků a všech možných – nazvěme to pravým jménem parazitů. Když člověk tak nějak probere tu naši politickou reprezentaci, zjistí, že těch, kteří dělají něco pro lidi, je tam vážně pomálu. Stačily by mi prsty jedné ruky, a ještě by jich polovina zbyla. A to všechno platíme z našich daní…

Vyživuji příliš mnoho lenochů

Bohužel ale nemohu napsat do kolonky Vyživované osoby v daňovém přiznání: prezident, vláda, parlament, státní úředníci a půl milionu nepřizpůsobivých občanů. Berňák by mi lejstro vrátil k přepracování. Úředníkům chybí smysl pro humor. Tak raději mlčím a pečlivě vyplňuji číslo za číslem…

Roman Pavlíček
Latest posts by Roman Pavlíček (see all)

Související příspěvky

Předchozí příspěvek
Novější příspěvek