A jak vznikl nápad na pánskou jízdu?
Režisér Martin Kotík si údajně naprosto přesně pamatuje, že první nápad natočit Pánskou jízdu dostal loni na chatě při jarním sekání trávy. Což je jedna z mála manuálních činností, která ho baví a nic si při ní neudělá. Scenárista a režisér Kotík v jedné osobě doslova vypráví: „Sluníčko nádherně svítilo, tráva voněla, pod plotem hučel jez Sázavy a žena na mne zrovna volala, ať dělám, že za chvíli bude svačina. Byl jsem v tu chvíli asi v nějakém zvláštním rozpoložení, protože jsem si říkal, že život je krásnej. A právě z té úvahy, že by to všechno mohlo být i jinak, se zrodil nápad na tenhle film.“ Samozřejmě, že se scénář filmu nezrodí z nápadu přes noc. Nicméně hlavní myšlenka filmu byla režisérovi i spoluscenáristům Petru Nepovímovi a Tomáši Končinskému jasná hned. A navíc jim příběh filmu byl všem velice blízký – „tak jako každý totiž máme za sebou spoustu různých více či méně vážných karambolů.“
Zní to jako pohádka, ale je to pravda. Den potom, co Martina Kotíka na chatě napadlo téma filmu, měl domluvený oběd s Josefem Nepovímem, šéfem výroby řady českých filmů, a jen tak mezi řečí se mu zmínil o nápadu na Pánskou jízdu. „Na to se Pepa na mne obrátil a mezi soustem s kusem knedlíku a svíčkové pronesl: ,Tak to natočíme, ne?´A než jsem stačil spolknout, abych mu odpověděl, zavolal z mobilu pár lidem a během chvilky ležel přede mnou na kusu umaštěné účtenky seznam několika lidí do štábu a možných partnerů. Neříkám, že jsem nebyl zaskočen, ale cítil jsem, že jediné, co mohu říci, je: ,Tak jo.´ Na o od té chvíle to všechno začalo a do teď to neskončilo.“
Hned od začátku bylo všem třem scenáristům jasné, že celá komedie bude stát na hereckých výkonech. „Mám za to, že situační komedie se nedá psát bez představy o hlavních hercích. Z jejich projevu totiž vychází postoj k uchopení jednotlivých situací, což ovlivňuje výstavbu scén i dialogů. Také nevěřím, že herec může být vtipný v poloze, která mu není bytostně vlastní. Každý herec je totiž vtipný jen tehdy, když je autentický a přesvědčivý. A my museli najít takové herce, kteří by svojí komikou zapadli do našeho příběhu. Kdybychom je nenašli, byl jsem rozhodnut Pánskou jízdu netočit a pustit se do něčeho jiného.“, tvrdí Martin Kotík. Psát scénář proto začali, až když Martin Dejdar, Josef Abrhám i Miroslav Škultéty přijali role. Někdo by třeba řekl, že to bylo vlastně dost velké bláznovství a taky troufalost, oslovit je bez scénáře. Ale z nějakého zvláštního důvodu to prostě vyšlo. „Již při rozepisování scén do dialogů a situací jsme s kolegy mysleli na konkrétní herce, neboť komedie, kterou děláme, se jinak tvořit ani nedá. Takže když jsem pak příběh filmu vyprávěl panu Abrhámovi a panu Dejdarovi, myslím, že se tam našli, pochopili můj záměr a zalíbilo se jim to. Měl jsem zkrátka štěstí.“, dodává režisér.
Jak bude již při prvních záběrech zřejmé, zavedené klasické způsoby vyprávění berou při Pánské jízdě za své. „Já jsem sice vystudoval FAMU a znám klasické postupy, ale chci ty příběhy vyprávět jinak. Jsou to postupy, se kterými takoví herci jako je pán Abrhám, Dejdar či Ondra Vetchý nemají naštěstí žádné problémy, spíš naopak. Podstatně se na scénáři filmu v průběhu natáčení podíleli a obohacovali ho svými nápady, a myslím si, že to je i věc ,která je zaujala a strhla k tomu, že na tom projektu chtěli pracovat i když neviděli předem celý scénář,“ říká Martin Kotík. Josef Abrhám si dokonce připsal jeden obraz navíc, a ten nakonec patří k jednomu z nejlepších.